V uplynulých několika měsících se žáci deváté třídy postupně jednou týdně vydávali na cestu vzdálenou od jejich třídy jen několik desítek metrů. Chodili číst dětem do školky pohádky před spaním. Pohádky si ti velcí sami vybírali, nazkoušeli doma a potom se s různou dávkou nervozity usadili před své malé kamarády – někdy před Berušky, jindy před Žabičky.

Pro ty skorodospěláky to byl tak trochu návrat do minulosti. Mnozí se totiž vrátili tam, kam sami chodili, když byli malí. Zavzpomínali na své vzdělávací začátky  a na chvíli se opět ocitli v prostředí, které kdysi dobře znali (a někdy jim bylo  líto, že se museli vrátit zpátky do třídy – ne si ležet v postýlce).

Malé děti zase měly radost, že poznaly své o dost starší kamarády ze školy v trochu jiné roli.  Díky společné spolupráci se nám podařilo propojit děti různých věkových kategorií a věříme, že na to budou všichni rádi vzpomínat. A třeba se z toho stane nová milá tradice.